Tak vám ve zkratce popíši běh událostí. Dnes už je to všechno za mnou, ale moje jedno z mnoha poznání je, že končit je rozhodně horší než začínat! Jako veterinární lékař s praxí malých zvířat a pěti zaměstnanci jsem nedal na varování své ženy, známých a přibývajících problémů se státními institucemi typu OSSZ, zdravotních pojišťoven, FÚ, že s mojí paní účetní, která byla hlavně naší dlouholetou přítelkyní, to po profesionální stránce není úplně ideální. Pořád jsem hledal chyby v sobě, nechával jsem se uspávat jejími ujištěními, že různě přicházející Výzvy k doplnění či uhrazení kdečeho, jsou běžné u všech podnikatelů. Až když jsem já sám přišel na nesrovnalosti v placení odvodů, tak jsem se nestačil divit. Do té doby jsem paní účetní pouze odevzdával veškeré podklady, platil jsem institucím to, co jsem od ní dostal k zadání do příkazů k úhradě.

Veškeré šanony s účetnictvím za celá léta zůstávaly u ní. Ani jsem neměl zájem se v nich hrabat, platil jsem řádně za její práci jako klient, který rozumí svému oboru, ale ne účetnictví.

BYLA TO MOJE CHYBA, HLOUPOST A TAKY NECHUŤ KE VŠEM ÚŘEDNÍM ČINNOSTEM.

Když sem se rozhodl odejít do starobního důchodu a praxi prodat, nastaly problémy. Na základě konzultace s ekonomickým odborníkem jsem si zažádal o bezdlužnost, a teď to přišlo! Po smršti nedoplatků a penalizací (v řádu mnoha desetitícíců) jsem se rozhodl ukončení a prodej své praxe předat profesionální účetní fi rmě, vedené daňovým poradcem.

Měl jsem v „posledním tahu“ opravdu štěstí na lidi, kteří mi pomohli. Daňový poradce byl vytočený do běla a požadoval, abych svou účetní dal k soudu za ušlý zisk a za neprofesionální práci. Odmítl jsem to, nejsem bojovný typ, a stejně bych se v tom svezl i já. Byla to moje chyba, hloupost a taky nechuť ke všem úředním činnostem. Já jsem jako OSVČ zodpovědný za to, co předkládám se svým podpisem úřadům, byť tomu nerozumím. Byl jsem psychicky na dně, hlavně proto, že jsem fi guroval jako něčí DLUŽNÍK, i když jsem byl přesvědčen, že vše mám v pořádku. Nejhorší však bylo to osobní zklamání a ztráta důvěry v blízkého člověka. Připadlo mi to jako rozvod s partnerkou, která má i mnoho dobrých stránek a vlastností, zahození společně prožitých veselých událostí, životních karambolů, oslav, dovolených. Najednou… podvod, zloba, osočování a odmítání komunikovat, útoky na moji novou účetní fi rmu. Odmítla vydat konečné podklady pro daňové přiznání a zadržela listy zaměstnanců. Nová fi rma musela během týdne znovu zpracovat celý rok, aby bylo možno daňové přiznání podat a předložit podklady ke kontrole ze sociálky a zdravotních pojišťoven. Stálo to navíc další desetitisíce. Ještě dnes je mi z toho velmi smutno. ALE – k datu, které jsem si stanovil, jsem opravdu ukončil činnost jako majitel veterinární ordinace a předal ji svému kolegovi. Nyní jsem ve starobním důchodu, ale pracuji na dohodu, když mne v ordinaci potřebují.

Věnuji se společně se svou ženou vnoučatům, konečně čtu, kdy chci, starám se o zahradu a náš dům, více komunikuji se svými přáteli a chodím po přírodě. Vím, že současná doba je velmi složitá, děkuji opravdu pánubohu, že jsem skončil se ctí a ke spokojenosti mého nástupce a skvělých sestřiček. Jsem hrdý na to, že ordinaci zůstali věrni také moji klienti a že si pracoviště zachovalo své dobré jméno.