Počet cizinců dlouhodobě žijících na území ČR se v roce 2017 přehoupl přes půl milionu osob a stále roste. Jde o číslo legálně pobývajících cizích státních příslušníků v režimech dlouhodobých a trvalých pobytů. O nelegálně pobývajících osobách, zejména těch, které jsou zde za prací, lze jen spekulovat. Po zavedení bezvízového režimu mezi Ukrajinou, Gruzií a schengenským prostorem toto číslo muselo vzrůst. Nelze spatřovat nic zlého na skutečnosti, že k nám občan Ukrajiny či Gruzie přijede za prací, kterou si ve své zemi obstaral a následně si vyřídil platné vízum a povolení pro její výkon. Jde o řízenou a cílovým státem schválenou migraci. Prekérní situace nastává v momentu, kdy osoba přicestuje na území ČR ilegálně nebo povolení k pobytu zde ztratí, ale snaží se zde setrvat.

Přitom se zdráhá ČR opustit a odjet zpět do své vlasti (je pak pravidlem zákona č. 326/1999 sb. o pobytu cizinců na území ČR, že dlouhodobý pobyt nad 90 dní si nelze zajistit z území ČR, ale jen ze státu cizincova občanství přes české tamní zastoupení). Každý cizí státní příslušník má ale v ČR také jinou možnost, možnost požádat o mezinárodní ochranu (obecně známou jako azyl), a to včetně cizince ilegálně zde pobývajícího, který se dostal na území ČR proti jejímu zájmu. Ostatně z logiky věci je patrné, že uprchlík se vesměs ocitne na území jiného státu ilegálně. Dostáváme se tak k druhému ze zákonů, v jehož režimu zde cizinec může setrvat, nežli je právě výše zmíněný zákon o pobytu cizinců. Jde o sesterský zákon č. 325/1999 Sb., o azylu. Společně tyto zákony tvoří jádro cizinecké legislativy v ČR.

V POSLEDNÍ DOBĚ SE STÁLE VÍCE VYSKYTUJÍ PŘÍPADY ZADRŽENÝCH OBČANŮ UKRAJINY

Jaké možnosti pak nabízí azylový zákon ohledně pracovních možností? Vyplatí se zaměstnat žadatele o azyl? Má vůbec ekonomický smysl zaměstnávat žadatele o azyl?

Zákon o azylu nikdy nebyl zákonodárcem konstruován jako nástroj k legalizaci pobytu cizince na území ČR. Ať již za jakýmkoliv účelem, jako je zaměstnání, rodina, studium, léčba. Jeho účelem je totiž poskytnout prchající osobě, uprchlíku z jeho domovského státu útočiště na území ČR (pro případy politického pronásledování, udělení trestu smrti atd.). Tato okolnost je v rovině práce ošetřena tím, že cizince, který požádá v ČR o mezinárodní ochranu, nesmí po dobu prvních šesti měsíců řízení pracovat (§ 99 písm. a) zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti). Udané platí po dobu správního řízení o udělení mezinárodní ochrany, která v průměru dosahuje zhruba právě oněch šesti měsíců, do kterých by měl správní orgán o žádosti cizince o azyl rozhodnout (nad tuto lhůtu jdou jen věci obsahově a právně složité). Zaměstnat žadatele o azyl legálně po uplynutí prvních šesti měsíců řízení je tak ekonomický nesmysl. Cizinec následně po neudělení mezinárodní ochrany dostává 30denní výjezdní vízum, ve kterém musí ČR opustit. Pokud tak neudělá, maří výkon správního rozhodnutí a hrozí mu deportace s detencí. Celé řízení v sobě ale nese ještě jeden prvek. V roce 2017 požádalo ČR o azyl 1450 cizích státních příslušníků, v roce 2018 1702 cizích státních příslušníků.

ZÁKON O AZYLU NIKDY NEBYL ZÁKONODÁRCEM KONSTRUOVÁN JAKO NÁSTROJ K LEGALIZACI POBYTU CIZINCE NA ÚZEMÍ ČR

Tato řízení jsou pak kolem 30 % opakované žádosti, kdy cizinec žádá o azyl opakovaně. Dlouhodobě jsou největší skupinou žadatelů o azyl v ČR občané Ukrajiny a kavkazských států (Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán), tedy států stabilních a demokraticky fungujících (vyjma Ázerbájdžánu, kde funguje simulovaná demokracie), tyto žádosti jsou tak motivovány především ekonomicky a u občanů Ukrajiny k nim veskrze dochází až v době, kdy byli přistiženi při nelegální práci cizineckou policií. Zde stojí za zmínku, že po dobu řízení o azylu se zastavuje účinnost správních vyhoštění, která za své ilegální pobyty a práci na černo obdrželi. Když dále připočteme soudní přezkum těchto žádostí až do roviny Nejvyššího správního soudu, kterou má cizinec pro své potřeby zdarma a neplatí žádné soudní poplatky, dostáváme se do lhůt kolem dvou roků, po které může cizinec v ČR setrvat a pokračovat ve své činnosti. Pro Ukrajince, který pak přijel do ČR v rámci bezvízového styku, se pak vyplatí zde požádat o azyl a setrvat zde v řízení o této žádosti než se navrátit do vlasti a žádat o pracovní víza z českých konzulátů ve Lvově, Kyjevě či Charkově.

V poslední době se stále více vyskytují případy zadržených občanů Ukrajiny, kteří zde setrvávají na polská pracovní víza typu D s tím, že měli za to, že s těmito vízy mohou pracovat po celém schengenském prostoru. Skutečnost je taková, že český pracovní trh je atraktivnější než polský, a tak Ukrajinec s legálním povolením pracovat v Polsku migruje za prací do ČR. Situace nemilá právně, pro nás jde ale o ukázku cesty jak dál. Pokud EU uzavře bezvízový styk se státem jako Ukrajina, musí počítat s tím, že se plošné pracovní migrace nevyhne. Je pak i v zájmu ČR, aby tuto práci na svém území legalizovala a převedla z šedé ekonomiky do prostoru zdanění a peněz státního rozpočtu. Polsko to řeší těmito univerzálními pracovními vízy, jejichž vyřízení probíhá velmi rychle a lacině. Závěrem lze konstatovat, že česká ekonomika potřebuje pracovní sílu, zákon o azylu je ale pro cizince slepá ulička. Prohlubování legalizace práce cizince skrze tento zákon není účelné a zaměstnat člověka v azylovém řízení (s nevyjasněným pobytem v ČR) na hlavní pracovní poměr je nejrychlejší cesta, jak svoji firmu přivést do krize pracovní síly.

Vladan Hrdlička